Neomarxismus – přidejte hodnocení na škále od 1 do 10 hvězdiček. Neomarxismus, nebo také „kulturní marxismus“ je založen na nenávisti k západní společnosti. Kritikové neomarxismu, jako např. Michal Semín říkají: „Podíváme-li se na první roky leninského bolševismu v Rusku, co vidíme? Frontální, systematický útok na pilíře řádu v lidské společnosti – náboženství, rodinu a stát. Neomarxisti míří s malými taktickými odchylkami do stejných terčů. Na místo Boha kult humanity, místo přirozené rodiny genderově dezorientovanou domácnost a místo jazykem, tradicemi i hranicemi vymezeného státu kosmopolitní, odnárodněný internacionalismus.”

Podle Benjamina Kurase má: „Neomarxismus s klasickým marxismem společné vnímání světa jako konfliktu skupin perzekvujících a perzekvovaných. Liší se tím, že revoluční úlohu proletariátu (zbohatlého a tudíž neexistujícího) nahradil různými skupinami vnímanými jako perzekvované. Strategii násilné revoluce a svržení vládnoucích institucí nahradil infiltrací těchto institucí zradikalizovanými intelektuály.”

Robert Kotzian: „Komunisté, tedy klasičtí marxisté, si podřizovali člověka krutostí a všudypřítomným strachem, rudým terorem. Tím se historicky zdiskreditovali. Strategie kulturních marxistů je proto odlišná. Jejich pohnutky jsou na první pohled přitažlivé, líbivé, mají nevinou, zdánlivě tolerantní a svobodomilnou tvář. Hovoří o čisté přírodě, lidských právech, toleranci napříč všemi menšinami, etniky a národy a podobně. Staří, old-fashioned, komunisté hovořili o beztřídní společnosti. Kulturní marxisté proměnili slovník i strategii. Zneužívají dobroty a naivity řady lidí…”

Jiří Weigl: „Pokrokářství stojí na třech pilířích – masová migrace, genderová ideologie a klimatický alarmismus. Masová migrace představuje útok na národní státy, které jsou překážkou progresivistického internacionalismu a globalismu. Feminismus a podpora homosexuálních sňatků mají oslabit a rozložit rodinu, jako základní společenskou jednotku. Transgenderová ideologie má za cíl změnit základní lidskou identitu tak, jak na ní svět dosud stál.

Představitel neomarxismu z tzv. Frankfurtské školy Herbert Marcuse tvrdí, že dosavadní západní kulturu musí svrhnout radikální mládež, feministky, černošští bojovníci, homosexuálové, odcizení, asociálové, revolucionáři třetího světa, všechny rozhněvané hlasy pronásledovaných „obětí“ Západu. Jeho kolega Gramsci mezi „utlačované“ nové revolucionáře zahrnul „skupiny, jež stojí v dějinách na okraji dění (…), nejen ekonomicky utlačované, ale také ženy, rasové menšiny a mnoho “zločinců”. Podle Marcuseho bude zavedení nových pořádků vyžadovat: „netoleranci k hnutím pravice a toleranci k hnutím na levici.“ Plnohodnotná tolerance všech názorů může být zavedena až poté, co se neomarxistům podaří vytlačit všechny opačné názory a zničit všechna nacionální a konzervativní hnutí. Až budou mít všichni výhradně rovnostářské, multikulturní, genderové, antirasistické a neomarxistické názory, tak může být nastolena plnohodnotná liberální tolerance.

Antonio Gramsci, Marxův žák a italský komunista, revidoval učení Marxe, když tvrdil, že marxisté musejí na Západě nejprve změnit kulturu, protože poté jim moc spadne do klína jako zralé ovoce. Změna kultury vyžaduje „dlouhý pochod institucemi“ – uměním, filmem, divadlem, školami, vysokými školami, semináři, novinami, časopisy, rádiem. Jedna za druhou musí být dobyta, proměněna a zpolitizována v revoluční agenturu. Poté by měl být lid pozvolna vzděláván k tomu, aby revoluci pochopil a dokonce uvítal.

Zdroj: bezcenzury.org; Wikipedia

Co si o neomarxismu myslíte vy? Podělte se o svůj názor v komentářích.